I přestože české školství trápí celá řada palčivých otázek, shodují se odborníci na tom, že jednou z hlavních výzev českého vzdělávacího systému zůstává snaha o dosažení stavu, v němž nebudou výsledky žáků závislé na jejich socioekonomickém statusu (SES) a rodinném zázemí.
Vliv má rodina, ale i místo bydliště
Jak upozorňuje Česká školní inspekce (ČŠI) v materiálu „Zajímavosti českého vzdělávacího systému“, výsledky žáků v jednotlivých obcích i krajích jednoznačně kopírují socioekonomický rozvoj regionů a prostorově odrážejí zdánlivě nesouvisející jevy, jako je nezaměstnanost, podíl exekucí, rozvodovost, bytová tíseň, průměr vyplacených sociálních dávek či dojezdová dostupnost do krajského města.
Na celorepublikový průměr vzdělávacích výsledků má rovněž vliv socioekonomická úroveň jednotlivých regionů. Zde dosahují horších výsledků žáci žijící v pohraničních regionech nebo na tzv. vnitřních periferiích krajů. Z pochopitelných důvodů pak dosahují lepších výsledků žáci v obcích bohatších regionů, které si mohou např. dovolit dotovat nad zákonem stanovený normativ celou řadu programů pro zkvalitnění školství právě ve svém regionu.
Vedle místa bydliště je to ale samozřejmě rodinné zázemí, co v nejvyšší míře ovlivňuje výsledky žáků. Přitom není bez zajímavosti, že podle řady průzkumů platí, že žáci ze znevýhodněných rodin mohou ve školách s vyšším socioekonomickým statusem dosahovat srovnatelných výsledků se žáky, kteří pocházejí z rodin, řekněme, „lépe situovaných“. Přitom žáci z rodin s vyšším socioekonomickým statusem naopak dosahují zhruba podobných výsledků nezávisle na SES školy, kterou navštěvují.
Kromě toho mají navíc, podle závěrů ČŠI, na výkon žáků, ne příliš překvapivě, vliv také výchova, denní režim či životní styl jako takový.
Jak na zmírnění nerovností
Jakou cestou se tedy, podle závěrů České školní inspekce, vydat? V každém případě by mělo jít o systematickou podporu škol ve znevýhodněných regionech. Zřizovatelé škol by měli vhodnou politikou zajistit snížení rozdílů ve složení škol dle rodinného zázemí. Prioritou by se měla stát rovněž podpora školních projektů z oblasti osvěty týkající se zdravého životního stylu, potřeby dostatečného množství spánku i pravidelného stravování.
Zřizovatelé škol by měli rovněž vytvořit podmínky, které by učitele motivovaly ucházet se o výkon své profese i v socioekonomicky znevýhodněných lokalitách. Zároveň by mělo dojít k nastavení podmínek dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků tak, aby byl podpořen rozvoj jejich kompetencí v oblasti práce s různorodými skupinami dětí.
„Evergreenem“ jsou v této souvislosti i doporučení týkající se systémových změn v podobě zajištění dostatečných finančních prostředků nejen na speciální pedagogy, školní psychology, ale např. i nastavení podmínek financování školních obědů pro znevýhodněné žáky apod.
Že je podobného přístupu možné dosáhnout, ilustruje ČŠI na příkladu Zlínského kraj. Ten se totiž může zcela jednoznačně pochlubit lepšími výsledky než by byla očekávání vycházející z jeho průměrného SES. Jedná se totiž o kraj, který se v minulosti výrazněji soustředil na zajištění personálních kapacit nejen učitelů, ale i podpůrných pracovníků ve školství. Právě efektivní finanční podpora regionů, které se vyznačují socioekonomickými problémy, by tak mohla být podle ČŠI jedním z klíčů k úspěšnému zmírnění nerovností.
Autor: Eliška Bajtová
Comments